Jiří Lukeš

orchestrální

vo×

/2014 HAMU
Terezie Švarcová/soprán
Marie Pochopová/varhany
Moravská filharmonie Olomouc/Petr Louženský

Akustické dění v sále není soustředěno pouze na prostor pódia, ale je využit rovněž prostor balkónu sálu i samotné hlediště. Výsledný zvuk tak vzniká na několika místech současně. Celý hudební aparát je pojat jako jeden “hlas”, který se postupně mění, rytmizuje. Text zpívaný sopránem nemá významovou kontinuitu, pouze jaksi vnitřně předznamenává akustické dění v orchestru. Poslední minuta skladby patří zvuku varhan, jehož analýza mi poskytla veškerý tónový materiál.


flux pro violoncello a smyčce

/2013 Štětín, Polsko
Petr Nouzovský/violoncello
Baltic Neopolis Orchestra

Flux vznikl na objednávku violoncellisty Petra Nouzovského a polského souboru Batlic Neopolis orchestra Sczeczin. Název odkazuje k přechodovému jevu ve znějícím zvuku, kdy jednotlivé parciální tóny mění svou amplitudu v závislosti na dynamice, rejstříku, artikulaci. Právě tuto úlohu na sebe s určitou rezervou přebírá violoncello.


Koncert pro harfu a orchestr

/2013 HAMU Praha, JAMU Brno
Dominika Ťuková/harfa
Plzeňská filharmonie/Petr Louženský
Moravská filharmonie Olomouc/Jiří Klimeš

Koncert pro harfu a orchestr je vnitřně členěn na tři oddíly, které jsou propojeny v kontinuální hudební plochu. V prvním oddílu harfa představuje harmonicko-metrorytmický základ, na který se postupně vážou jednotlivé události v orchestru. Druhou část tvoří sólová kadence harfy. Ta ústí do třetího gesticko-melodicky pojatého dílu, kde glissando harfy je jakožto stavebný prvek transformováno do smyčcové a posléze i dechové sekce. Pomyslnou codu tvoří syrytmický závěr, kde se střídá deklamace tutti orchestru a harfy sólo. Koncert je věnován sólistce Dominice Ťukové.


SPIN

/2012 Rudolfinum, Praha
Josef Hřebík/akordeon
Plzeňská filharmonie/Marko Ivanovič

Pojem SPIN představuje vnitřní hybnost částic, která má vliv na celkovou hybnost soustavy. Tento fakt jsem použil v přeneseném slova smyslu jako výchozí koncept mé skladby, což se projevuje zejména v instrumentaci. Akordeon nemá úlohu sólového nástroje v duchu nástrojového koncertu, ale většinou tvoří organickou součást orchestru. Ve skladbě se pravidelně střídá homogenní plocha s plochou syrytmickou, která přináší do kompozice hybný prvek. Tempo pulzace se postupně zrychluje, v závěru dochází opět k zastavení. Další důležitou vrstvou je pro mne práce s prostorovým umístěním hráčů na pódiu a následné promítnutí tohoto faktu do směrování zvuku.